Dělení

Jsou jen tři. To nemá cenu schovávat.
Ne, to jim nemohu udělat.
Co oči nevidí…
Bylo by hezké, kdybych občas nebyla sobec.
Ty holky jsou dvě. Nepotřebují tři kousky čokolády. Prostě je nepotřebují.
Dobrá, sním svůj díl.
Nééé! Dotkla ses druhého dílku! Je v něm otisk prstu! To je nechutné! To jim nemůžeš nabídnout! Za chvíli přijdou a uvidí to!
Prdlačky. Darované čokoládě na zuby nikdo nekouká.
Ale ty se koukáš. Hmmm. Lahodná nugátová náplň. Lehce změklý povrch…
Ok.
A sakra. Zbyl jeden dílek.
Jeden dílek už vůbec nepotřebují.
„Tak jsme zpět. Zajdeme na oběd?“
„Já ne, nějak nemám hlad…“