Hra na honěnou

Kořist se skrývala za dalším rohem. Ale jakmile ho dostihl, jakmile byl dost blízko, aby se dotkl cípu jeho šatu, Laurent mu s tichým smíchem vyklouzl.
"Budeš se muset víc snažit!"
"Jen počkej!"
Jeho oběť byla sice mrštnější, ale na Damenově straně byla znalost terénu a delší nohy. Navedl ho do slepé chodby a s výkřikem triumfu si ho přehodil přes rameno.
"Myslím, že jsem vyhrál! Teď si s tebou budu dělat, co budu chtít..."
"Jaké utrpení. Počítá se to jako výhra, když se kořist ráda nechá chytit?"
"Já budu počítat jako výhru, když se přesunete do soukromí," zabručel Nikandros.