Skoro dokonalý vynález

„Tatí! Už to mám!“ Malý klučina vyběhl z kůlny a klopýtal přímo do domu.
„Musíš se jít podívat! Hned!“ Tahal otce za rukáv, dokud ho nevytáhl z křesla.
„Tady to je,“ rozmáchl zpět v kůlně rukama směrem k několika barevným balónkům, nahodile poletujících kolem.
„Tak se ti to přeci podařilo,“ usmál se otec.
„Hýbou se úplně samy, jen jsem do nich šťouchl,“ chlubil se chlapec.
„Akorát mi na jeden vlezli nějací brouci,“ zamračil se, „podívej, tady na ten modro-zeleno-hnědý. Dokonce létají na ten malý šedý míček vedle.“
„Ukaž?“ Otec se podíval zblízka. „To nevadí, synku, oni za chvíli zase zmizí.“