Zahřej mě

Dokud jsme seděli ve vlaku, bylo venku celkem slunečno. Samozřejmě, pět minut před tím, než jsme měli vystupovat, se obloha zatáhla a spustil se slejvák.
Co jsme mohli dělat. Hodili jsme bágly na záda, vyskočili na nástupiště a jali se bloudit v dešti neznámým městem.
Po hodině jsme vítězně stanuli přede dveřmi hotýlku vzdáleného půl kilometru od nádraží. Konečně jsme mohli shodit ledové promáčené oblečení a zavrtat se pod deku.
„Mně je zima," vydrkotala jsem. „Zahřej mě. Br! Ty jsi ještě zmrzlejší než já!"
Nepřestal mě obětavě objímat.
„Nech mě! Studíš! Teplo nemůže samovolně přecházet ze studenějšího tělesa na teplejší!"
>fandom: Termodynamika