Kdy se žáci ojíní z překvapení ve skříni

Tenhleten pan Horáček,
byl úplný prosťáček.
Vydělával čtyři pětky
a ze smetišť sbíral zmetky.
Dělal na ně výpravu,
pak z nich chystal výstavu.
Měl v ní obzvlášť pěkné kousky
- vypečené staré housky.
Chodily mu na ně krysy,
ty tam dneska taky visí.
Źe byl srdce měkkého,
rád rozdával ze svého.
Nabízel všem k snědku
něco ze svých zmetků.
Pro něj poklad velké ceny,
zdědil k tomu cit i geny.
Tak šel sám a vesel světem,
za příklad ho dávaj dětem.
Když měl konec životnosti,
posbírali z něho kosti.
Že byl rád na tomto světě,
straší dál v mém v kabinetě.