Moc myslím

Dnes večer ani svatá Glorie
mou paličatou Múzu nezkrotí.
Už hodiny se marně lopotím.
Moc myslím, to mě jednou zabije.
Jen štěstí, že nebásním na papír.
Vždyť kdo mě zná, už tuší, jaká jsem,
když píšu. Vždycky začnu čmárancem.
Moc myslím, ale to mě netrápí.
Já s pokorou se vydám pod sprchu
kde toužebně pak čekám na mrchu
– ach, promiň, Múzo, chci říct: na Tebe.
Mám okno. Půlnoc na něj zaťuká.
Má Múza líně cosi zafňuká
a já pak z ručníku tak hrozně, hrozně, hrozně dlouho
ždímu tohle chabé
prapodivné slabé
nečesané chromé
máloslovné, hrome!
pofiderní noční Bé Jé Bé.