navazuje na http://www.sosaci.net/node/22960 (ač bylo sepsáno později)
Hora vydržel u svého adoptivního otce dlouhých dvacet let. Nikdy ho neoslovil otče. Vždy mu říkal pane.
"Pojď sem chlapče," zavolal. "Vidím na tobě, že tu přestáváš být spokojený. Takže pro tebe budu mít úkol."
"Pane, proč mě posíláte pryč?" zeptal se Hora překvapeně.
"Musím. Protože ty musíš jít dál," uklidňoval jej.
"Ale kam? Víte že půjdu kamkoliv mi řeknete."
"Jdi kam tě nohy povedou. Na konec země nebo i světa. Na místo, kde tvé srdce najde klid."
"Budete mi scházet."
"Ty mě také, chlapče."
Dva dospělí muži stáli proti sobě. Slzy jim stékaly po tváři. Nebylo co víc říct.
Snad to projde. Hora se o nic neprosil, rozhodně ne vědomě. Ale myslím si, že každý rodič - i ten adoptivní - pozná, kdy je třeba popostrčit potomka k nějakému činu. Až zpětně si pak děti uvědomí, jak svým chováním prosily, aby je někdo nasměroval.
A doufám, že některé z posledních témat budou vhodná na sepsání, jak se Hora k pánovi dostal...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak se ti to povedlo! Hora je
Esclarte
Tak se ti to povedlo! Hora je zajímavá postava.
Děkuji.
Eillen
Děkuji.
Nějak se mi chlapec, vlastně už chlap, dostal pod kůži.
Nojo. A to zpočátku vypadal
Esclarte
Nojo. A to zpočátku vypadal prostě jako mlátička (kecám, už tehdy projevoval překvapivě kultivované zájmy).
On původně měl být jen
Eillen
On původně měl být jen mlátičkou. Absolutně nepodstatnou postavou. A jako vždy se to zvrhlo :-) A jednou, až téma dá, tak se dozvíme i proč se jmenuje Hora a jaké je jeho pravé jméno :-)