Dneska jsme měli poslední zvonění.
Seděli jsme na Sokoláku.
To je hulící ostrůvek
na soutoku Vltavy a Malše.
Bylo krásně.
Svoboda v kapsách,
který potřebujou trochu zašít,
aby nám nevypadla ven.
A my jí neztratili.
Vidíš ty samý dětský tváře,
jako první den před osmi lety,
který se ale najednou tváří vážně
a prej že jsou dospělý.
Tolik nadávek a vln depresí,
který se ale nakonec slily v jeden moment,
kterej nastal právě teď.
Moment vděčnosti.
Díky za to,
že jsme to mohli prožít spolu.
A za tu svobodu,
že jsme vůbec mohli.
Dík za společný dětství a pubertu.
Nakonec to byly moc krásný léta.
celý ty roky na gymplu nadávám na školní systém. jo, ten českej je občas docela na houby. ale nakonec jsem ráda, že máme aspoň ten.
někde nemají nic.
a mám docela úžasnou třídu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Padla na mě nostalgie.
kytka
Padla na mě nostalgie.
Hodně štěstí příští týden!
Děkuji :)
Dia
Děkuji :)
Taky přeju!
Rya
Taky přeju!
A tohle je strašně fajn, když se člověk loučí nerad... když našel své lidi... i když se věci mění.
Děkuji :).
Dia
Děkuji :).
Jojo, je to tak smutně krásný :)
Stojíš na prahu dospělosti,
Tenny
Stojíš na prahu dospělosti, je třeba se hluboce nadechnout a skočit.
Krásné drabble, naplňuje mě nostalgií.