Ještě nejdeme spát

Nocí se nesou tiché hlasy a tlumený smích. Občas se ozve noční zvíře, ale kraj okolo nás vesměs spí, jen na obloze se spokojeně pasou hvězdy. Hlídáme je a krademe stále další chvilky pro další slova, další střípky porozumění. Postupně se k nám vloudí kapky rosy i dospívající mlha, chtějí se zavrtat do našich spacáků a v posilujícím spánku sbírat síly na boj s nadcházejícím svítáním. Noc je čas zklidnění, sovám a netopýrům navzdory, však hvězdy utekly z nebeské pastvy do našich očí. Pozorujeme ten klid.
Spát budeme až ráno, kdy se vše probudí a bude se nám spáčům smát.