Hynek

Hlava bolí jako střep, bolí a bolí. A ten vůz div že z člověka duši nevytřese, mračí se Hynek. Při vzpomínce na včerejší pitku u kupce Ludvíka se mu zvedl žaludek. Raději půjde kousek cesty pěšky, snad se mu uleví.
Na čerstvém vzduchu bolest opravdu polevuje. Hynek se rozhlíží po kraji. Jeho pozornost upoutá podivně rozeklaná skála. Jako kdyby ji už někdy viděl... Hloupost,mávne rukou, tudy přece jedu poprvé. Náhle strne: toto je přece skupinka lip, které vídá ve snech, z nichž se vždy probouzí s tvářemi mokrými od slz, on, dospělý muž, vyděšený zoufalým křikem -Jindřichu, synáčku, uteč!"