Vybrat jedno, to je úkol.
Vloni jsem vybrala drabble věnované tatínkovi a letos to udělám také tak.
Protože byl laskavý člověk, protože jsem jej měla a stále mám moc ráda a protože mi na vždycky chybí. I když jsem už velká holka.
Na podlaze tančí stíny stromů vrhané lucernami oknem .
Ťap, ťap, ťap…
Bosé nožky ťapkají po studeném linoleu.
Asi metr před postýlkou se zastaví a pak - hop! Rychle skočí do jejího bezpečí. Zamuchlat se do peřinky a rychle spát. Co kdyby náhodou!
Rodiče někdy mají zajímavé výchovné metody.
Tatínek chtěl mít s maminkou aspoň večer chvilku klidu. A tak, když jsem neustále trajdala a trajdala, pošeptal mi do ouška tajemství: „Je tam, pod postelí. Chytá děti, které v noci ponocují a nechtějí být v postýlce.“
Postýlka byla mým bezpečným útočištěm.
Pod mou postýlkou totiž nebyl žádný obyčejný bubák.
Byl tam LEV!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Líbilo prve,
Faob
líbí teď. Vlastně je to tak trochu odpověď na všechna ta nekonečná výchovná doporučení: trauma nevzniká z činu, ale z nelásky. A když je láska, může se vše! Krásné.
Děkuji :)
mamut
Děkuji :)
Postupem času jsem se načapala, že všechna moudra, co mi tatínek říkal, jsem posílala zase já dál.
A nedávno jsem nachytala synečka, jak takto mrávokárně hovoří s dětmi naší kamarádky (své ještě nemá, tedy asi trénuje).
Předávání funguje :D
Přesně, Faob. Já jsem v
PanVrchni
Přesně, Faob. Já jsem v dětství dostal kolikrát nařezáno, ale při tom všem jsem věděl, že mě mají rodiče rádi a proto z toho nemám žádné trauma, dnes jsem jim spíš vděčný, že mě vychovali.
Mnohem horší, než nějaké to plesknutí je podle mě dnes velmi časté přehlížení, takové to "neotravuj mě", když si píšu s kámoškou na FB". To v dítěti budí ten pocit "já nic neznamenám" a poznamenává ho to nesovnatelně hlouběji...
Řekl jsem to
Faob
zastřeněji, ale myslel jsem přesně toto. U nás vařečka taky pracovala... :-) A jak jsem tomu rád!
To nemusí být ani FB, to jsou
mamut
To nemusí být ani FB, to jsou kamarádky v kuchyni na kafíčko a nebo víkend v Ikea či mekáči a děcko v koutku za padesát...
Pak je dostanete do školy a ona dítka se diví, že se má zdravit a poděkovat a poprosit a usmívat se.
A tak se na ně usmívám o to víc a většina se i chytne :)
Chacha, si vzpomínám, jak
Tora
Chacha, si vzpomínám, jak tuhle volala dcera s děsem v hlase: "Mami! Já mluvím jako ty! A mám i stejnou intonaci!!! Co s tím mám dělat????!"
Smála jsem se velice a řekla, že s tím nic nenadělá... ať si vzpomene na babičku, že holt jsou věci, kterým neuteče :)
Přesně tak :D
mamut
Přesně tak :D
A já mám tak trošičku škodolibou radost, že to postihne i ty mláďochy :D