Past (2)

„Musel vyrazit někdy ráno.“
Zed vypadal šokovaně. „To má pořád půl dne náskok?“
Postava v černém plášti s kápí přikývla.
Na místě obličeje blýskla stříbřitá maska.
„Pekl si v popelu další kachnu,“ ozval se znovu zastřený hlas.
Už třetí den z pěti přežívali na sucharové dietě.
Na měsíc starém chlebu bez kůrky, vysušeném v peci.
„Ještě den, jen zítřek a...“ zašeptal Zed.
„A cestou zpátky budeme jíst kořínky?“
„Něco ulovím,“ řekl Zed. „Bude čas a dál od cesty víc zvěře.“
„To už tu někdo sliboval...“
Pak šli hledat další stopy.
To jediné bylo snadné.
Hladoví a unavení.
Vyjeli za zrádcem.