Na odpis

Na břehu malého rybníka, stojí sám starý muž. Ten rybník je maličký, jako louže sama, má rád své lidičky, domovem pro ně přes den sálá. Ten starý pán, však ve víru času, stojí tu sám a sám, v očích má života krásu.
S holí v ruce a na hlavě s kloboukem, sleduje tu nebeskou dálavu. Kachničky vidouce, nad bílým obloukem, letící kálí mu na hlavu. Kampak se poděla má drahá můza? Lejna naň padají, smrdí až hrůza. Už bude noc, a večer se šeří. Na nebi vyšly hvězdičky. Je toho moc. Tíha jak peří. A chlap zmizel v dáli navždycky.