Po meči

Než vydechl naposled, pocítil král Václav blaženou úlevu. Dobře se vede českému státu, pole plodí, vyjednal mír, zemi a její statky rozmnožil. Syna, byť jediného, zanechal po sobě, co už není dítě, a ač měl před sebou úkol nelehký, král byl přesvědčen, že mladý kralevic si dobře poradí. I vyšel mu z útrob dech poslední. Král byl mrtev, ať žije král, jež po otci zval se stejně, jen je v pořadí byl již třetí.
Však nedobře se dařilo české zemi. O rok později umřel i mladý král, bez syna. Nevzkvétalo království, snad proto, že zůstalo v něm příliš mnoho královen.