Budoucnost?

Třesoucí se rukou si z čela odhrnul pramen zpocených vlasů.
Snažil se vypadat klidně a trpělivě, snažil se ze všech sil nevypadat zoufale.
Ale jeho sinalá pleť ve tmě výrazně svítila a ani noc nedovedla skrýt třas jeho až příliš štíhlého těla.
Musel. Potřeboval.
Nemohl bez toho žít.
Věděl, kde stát a čekat. Věděl, koho hledat.
V kapse prsty zoufale probíral svoje poslední peníze.
Věděl, že tentokrát už to bude naposledy.
Nedokázal přestat myslet na neuroparalyzér ve své tašce.
Věděl, že není vrah.
Věděl, že se jím stane.
Ve společnosti, kde je láska už jen pilulka, lidé udělají zoufalé věci.