Úplněk

Cítím se hrozně, jako bych právě umírala a nemohla s tím nic dělat. Absolutní bezmoc. Vlastně se mi s tím asi nechce ani nic dělat. Prostě počkám až to skončí. Všechno vidím jako za závojem, zvuky jsou rozostřené, dotek cítím jako ránu, potřebu žízně jako vyprahlost, k tomu všemu jarní alergie. Přehnaná citlivost na podněty. Mohu s tím vůbec něco dělat? Kdybych byla živá, nejspíš bych přemýšlela, co všechno musím stihnout a udělat. Kolik mám práce, jak zužitkovat moji energii, aby den měl smysl. Ale takhle? Je mi to fuk. Vlastně je to trochu k zamyšlení. Jak je mi líp?