Popelka, macecha a zlá sestra se vrací z nákupu a zjistí, že si doma zabouchly klíče.
V okně ve vikýři si načechrává peří bílá holubička.
Zlá sestra vykráká Popelku za vlasy, protože jí nepřipomněla, že si má klíče vzít.
Macecha si všimne bílé holubičky. Zase tahleta potvora. Skoro má podezření, že bílá holubička a Popelka spolu něco mají.
Ráda by po holubičce hodila první věc po ruce, ale zkusí to medově:
„Holubičko milá, podej klíček. Je na almárce!“
Popelka už svou nebožku matku dobře zná.
Když mrtvý může, ale nechce, musí živý.
Popelka se začne škrábat po jabloni k vikýři.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:))) tak nějak posmutnělý a
Zuzka
:))) tak nějak posmutnělý a přece perfektně vtipný. Matička holubička pro macechu ani pírkem nehne, to se mi líbí. Ale sestřičce by měla za to vykrákání oči vyklovat. (blíží se půlnoc, jsem krvelačná...)
To je takové hořkosladké. :)
Tenny
To je takové hořkosladké. :)
ono je to vlastně strašně
Aries
ono je to vlastně strašně smutné
To je velmi zajímavé
Faob
naplnění tématu, ostatní čtou nějak smutně, ale mé veselejší čtení ovlivněno výhledem, že Popelka nakonec štěstí dojde... Dobře napsané!
Au, to je smutný. Docela
strigga
Au, to je smutný. Docela souhlasím se Zuzkou (a ani se nemůžu vymlouvat na noční hodinu, ach jo :D)