Vše bude tak, jak jsem si naplánovala. Ale co když ne?
Pravděpodobně tohle zažívá kromě mě spoustu lidí. Jakoby na jednom rameni seděl bílý skřítek a na druhém černý. Oba se překřikují.
„Jsi úžasná! Zvládneš to!“ povzbuzuje bílý.
„Ani náhodou! Vysmějí se ti!“ tvrdí černý.
Co si pak vybereme? Čemu uvěříme? Po „akci“ se mozkobouření uklidní, uvědomíme si, že možná v něčem měl pravdu bílý a v něčem černý skřítek. Představme si je jako šachové figurky. Na šachovnici se rozehraje partie, kde obě barvy mají své místo. Jejich síly musí být v rovnováze, aby hra proběhla právě tak, jak má.
K dnešnímu tématu mě jako první napadlo klasické zmatení "ano" a "ne", které se mi honí hlavou při "mozkobouření" před každým jednáním, když mám veřejně promluvit nebo před zkouškou. Snažím se neuvěřit naplno ani jednomu z mých "skřítků", ale oba dva mě tak udržují v té rovnováze. Hlavně se vždy snažím nepanikařit, což se mi ne vždy daří :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit