Jsou čtyři ráno a já opět ne a ne usnout, přestože jsem k smrti unavený. Moje hlava ale bohužel není. Nemůžu přestat myslet a čím více myslím, tím více mne to bolí. Nakonec to vzdávám, oblékám se a jdu ven. Procházím se po liduprázdné letištní ploše a rozhodnu se naskočit si do své Slightly Dangerous. Tady se cítím jako doma, v tomhle kokpitu, kde je vše přesně tam, kde má být. Pořád přemýšlím. V zoufalství startuju motor a vzlétám. Pomalu stoupám do tmy. Už je mi vše jedno. Letím, ale nevím kam. Jako stopař bez cíle. Jako vítr pustou krajinou.
Mozkobouření je v tomto případě Berryho záchvat deprese.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Je to úplně hmatatelný. :(
Dangerous
Je to úplně hmatatelný. :(
Děkuju. :)
Bestie
Děkuju. :)
Atmosféra
Pressdivka
Vtáhlo mě to do příběhu.. Super
Díky! :)
Bestie
Díky! :)
začala jsem se bát, aby
Zuzka
začala jsem se bát, aby neusnul za kniplem někde nahoře... Ale úplně ho chápu.
To já taky...
Bestie
To já taky...
Tak snad si to po ránu
neviathiel
Tak snad si to po ránu nevylepší ještě blouděním.
Snad... :)
Bestie
Snad... :)
Velmi působivé.
Esclarte
Velmi působivé.
Děkuji!
Bestie
Děkuji!