Srdce ze zlata

Vdova Midasová byla prvotřídní kořist. Měla obrovské věno a ještě se na ni dalo koukat.
"Mirando, vaše krása dnes zastiňuje i samotné hvězdy."
"Vy jeden lichotníku..."
Po zlatých schodech vystoupali do jejího střešního apartmá, které oplývalo přepychem.
"Má draha," vydechl nadějně. "Dostanu polibek?"
"Proto jsme tady. Náš první polibek," zašeptala toužebně. "Postavte se sem, natočte hlavu, trochu níž, oči na mě a úsmějte se... Perfektní, teď nehýbat."
Sundala si rukavici a pohladila jej po tváři. Když odstoupila, poskočila nadšením.
"Říkal jste, že máte ryzí srdce, Nicolasi, ale teprve teď vám to věřím," řekla a vtiskla polibek na tvář zlaté sochy.