Sám sebou

Čekali tři dny a tři noci.
S napětím bděli u jeho lůžka.
S obavami sledovali, jak mělce oddychuje.
Ve dne stáli na stráži oba.
V noci se střídali.
Když čtvrtého dne nad ránem otevřel oči, bylo to, jako by se jimi díval poprvé v životě. Bouřkovou modř nahradila čokoládově hnědá.
A když promluvil, zazněla do ticha pokoje jen obyčejná slova.
„Já jsem byl nemocný, mami?“
Hermiona setřela slzy rukávem svetru.
Ne, maličký. Byl jsi mocnější, než bylo zdravé.
„Ano, ptáčku. Dlouho jsi stonal. Báli jsme se o tebe, ale všechno je v pořádku.“
„Takže se můžu dívat na SpongeBoba, tati?“