Jakou mouku? Hladkou? Polohrubou? Všude píšou jinou? ...
„Mami, koukej, co jsem namalovala.“
Já zkoušela poprvé mazanec, dcerka o pár metrů dále řádila s vodovkami.
„Hezký to máš!“ houkla jsem na ni od studia receptů.
Dáme to půl na půl a bude to.
...
Je to nějaké tuhé... Nevadí, až se upeče, bude akorát. Snad.
„Mami, co pečeš?“
„Mazanec.“
„To umíš jo?“
„Ano.“
Asi ano, uvidíme ...
....
Proč se dělá tak dlouho?
Pořád vevnitř není. Alobal! Tak to nespálím.
....
„Ochutnáme mazanec, co jsem patlala celé dopoledne?“
„Ne! Fůůůj mazanec!“ zasekla se dcerka.
„Mami, podívej na můj obrázek...“
„Hezká ... mazanice?“
„To je přeci mazanec.“
Nakonec tento, první, mazanec moc k jídlu nebyl :-) Ale jak jsem se snažila, aby se povedl a pak jsem vítězoslavně chtěla se pochlubit dcerám, jak mají šikovnou maminku, že upekla mazanec, tak se mi zasekly a že to nebudou jíst... V tu chvíli jsem neměla pražádnou chuť chválit jí její obrázek, tak jsem to nazvala mazanicí a čekala, že se urazí, nebo si uvědomí, že její reakce Fůůj na můj výtvor nebyla adekvátní. Ale ono to do sebe tak hezky zapadlo, když mi řekla, že je to ten mazanec. Opravdu se to tak stalo, před 3 lety ;-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Historky ze života jsou
kytka
Historky ze života jsou nejlepší. :-)
:)
Tora
:)