Božetěchův krvavý úkol

"Božetěchu," rozvlnila se vlákna tapisérie do úsměvu, "nemám ráda lidi a už vůbec ne zalidnění! Přines mi jednu psí a lidskou hlavu a s nimi kousek mě, nesnáším se necelá!"
Božetěch zděšeně vyskočil.
"Mám zabít Dušana a Pepu?!"
"Chceš-li ještě někdy vidět Lakmé!"
Vzdychl, chtěl. Netušil, že čas je bytostný lhář. Že jemu drahá žena už v tuto chvíli pod koly náklaďáku, který vyšinut ze své dráhy neomylně mířil k jinému naplnění svého vraždícího poslání.
Že Libuše si právě píchá svou smrtící dávku.
Že Ruda s Reném v nesmyslné hádce jeden druhého zabíjí.
Čas nezapomíná, ale krátkozraký.
Tapisérie přehlédla děti.