Není kouře bez ohně

Její macecha, zlá čarodějnice, ji zavřela do věže. Neměla tam nic než dřevěnou židli a krb, v němž nebylo čím zatopit.
Celé dny seděla u okna a čekala, až ji konečně přijede vysvobodit nějaký odvážný, pohledný mladík.
Vyhlížela a vyhlížela, ale její zachránce nikde.
Jednoho dne jí povolily nervy. Jako smyslů zbavená rozmlátila židli o podlahu a pomocí dvou kusů dřeva se zapálila v krbu oheň.
Rozplakala se. Už neměla ani tu židli.
Pak zaslechla dusot kopyt. Vyhlédla z okna.
„Krásná panno! Již dlouho jezdím touto krajinou, abych tě vysvobodil. Děkuji ti, že jsi mi dala znamení, kde tě hledat.“