Kdy už budu stará?

Záblesk z budoucnosti: J. K., věrná to manželka, matka a babička, se od té doby, co je v důchodu, nemusí kvůli četbě zavírat na záchod. Právě ji pohltilo Fulghumovo „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“, a tak z minirománu přesedlává na minikurz španělštiny a objednává letenku do Buenos Aires. Z letiště ji taxi zaveze rovnou do tančírny, kde chvíli oslňuje na svůj věk pružným tělem a bystrým mozkem, bezostyšně si nechává nadbíhat místními muži, a pak už jen tančí a tančí … Dokud tělo neřekne "Tak dost, sundej push-upku, protézu a zkus spát, musíš šetřit síly, na stolku máš ještě Murakamiho."