Zasněně stál před vysokou budovou. První kapky blížícího se deště mu stékaly po kabátu, několik procházejících mu věnovalo zvláštní pohled.
Nic z toho neviděl.
Před jeho očima stálo jeviště, jednoduché dřevěné pódium s několika málo rekvizitami. Pod ním, někde tam vepředu, seděl otec a pyšně se usmíval. Doteď si pamatoval jeho výraz, když jej poprvé spatřil hrát v jedné zapadlé hospodě u nich ve městě. O kousek vedle seděla tmavovlasá žena, jeho manželka. Vždy přítomná, vždy pevná.
Slzy se míchaly s deštěm.
Někdo do něj nevybíravě strčil.
Pak už za zády slyšel jenom nadávky spojené s bezduchými výhrůžkami.
A smích.
Náhrada za 21.4., téma bestiář (ale byl to opravdu boj, vybrat jenom jedno téma ze všech těch krásných, co jsem nestihla/nezvládla).
Vlasta Burian - jeden z těch, které si komunistický režim zapsal do svého vlastního "bestiáře".
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dobře, že připomenuto.
Faob
Dobře, že připomenuto. Přetěžké rozhodování v přetěžkých časech, nejsmutnější na tom ale je, že spousta opravdových darebáků spálila stopy, nastoupila do revolučních gard a z těchto pozic pak hlásala morálku... Výborný, přiléhavý název.
ano, tohle je opravdových
gleti
ano, tohle je opravdových bestiích