DMD Bonus č. 6 pro 23. 4. 2017.

"Dobrá, Miku, takhle to asi dál nepůjde."
"Prosím?"
"Nemůžeme pokračovat tak jako doposud." Začne Erwin cábrovat z jedné strany místnosti na druhou."Potřebujeme něco nového. Ta zápletka jakou co jsme doposud psali vůbec nevycházela. Byla moc vágní, jako zamotaný kruh. Musíme ji smazat a vymyslet lepší."
"Nemůžeme se na chvíli zastavit a popřemýšlet o tom?"
"Ne, Miku! Už se blíží vypršení časového limitu, potřebujeme nový plán. Musí být tak dobrý aby nejenže nahradil ten předchozí, ale aby byl lepší a mohl posunout nás dál. Prostě a zkrátka potřebujeme plán B!"
"My jsme měli nějaký plán A?" Zeptá se Mike zmateně.

Annie před Brumbála postavila šálek čaje a talířek s jakýmsi nadýchaným bochánkem. Brumbál se nikterak nežinýroval a okamžitě ochutnal.
„Chtěla jsem se zeptat... co přesně pro vás bude manžel dělat?“
„Nebe v hubě,“ prohlásil Brumbál přes sousto, které mu zaplňovalo ústa.
„Prosím?“
„To, co jste upekla. Božská mana.“
„To je mazanec. Recept bývalé tchýně... Co pro vás Rino bude dělat? Nejde o nějakou kulišárnu, že ne?“
„Ale vůbec ne! Jmenoval jsem ho výhradním dodavatelem lektvarů pro naši ošetřovnu.“
„Pro ošetřovnu? To myslíte vážně? Jeho poslední protihorečnatý dryák jsem použila na zaspárování chalupy. Je teda pravda, že od té doby nezatéká.“

„Ta benzínka musela bejt hlídaná. Dyť je na hlavním tahu. Byli by blbí, kdyby tam někdo neměl bouchačku. Zaparkovali jsme, Jack čekal v autě, já tam vlítl. Stojim tam, ani noha, pokladní celej vyklepanej vodvírá kasu a sype prachy do pytle - ani ho nenapadlo zmáčknout tichej alarm. Ale udělat to musel, páč najednou ucejtím mezi lopatkama hlaveň. A ten chlápek povidá: „Polož zbraň, hochu, už tak jsi v maléru. Ani hnout.” Ouplně klidně, chápete. To mě dostalo... Kdo moh sakra vědět, že mě celou dobu drží v šachu blbým banánem?”
Phil Coulson vždycky svačil zdravě. Věděl, že se to vyplatí.

Prieskumníci Čiernej hliadky postávali u ohňa a snažili sa zohriať. Až na Čierneho Bena to bola pre každého prvá cesta mimo hrad, ale aj Čierny Ben sa klepal zimou. Bolo im to vlastne útechou, keď videli, že aj ich ostrieľaný veliteľ trpí rovnako. Chvíľu sa obávali, že ten výcvik flákali trochu moc, že precenili prípravu, že niečo prehliadli.
Čierny Peter priložil poleno do ohňa a začal im ukazovať, ako držať stráž, ako si v noci udržať telesné teplo, na čo dávať pozor.
Ani tak sa tej noci nikto nevyspal.
Vraj ťažko na cvičišti, ľahko na bojišti! Niektoré veci... museli zažiť.

Mistrovství světa v synchronizovaném plavání zcela ovládl smíšený tým akvarijních rybek. Volná sestava s názvem Bestiář si vysloužila speciální uznání poroty. Obsahovala totiž vysoce náročné figury, díky nimž diváci mohli spatřit roztodivná bájná zvířata – duhového jednorožce, hada požírajícího vlastní ocas nebo pegase v letu.
Mistrovským kouskem byla saň chrlící hejno neonek, fénix rozpadající se v prach tvořený černými tetrami či kentaur vystřelující nad hladinu paví očka.
Tým využil přirozeného nadání ryb pro tvorbu obrazců. V minulém roce tyto akvabely navíc dokázaly, že jim kromě uměleckého a pohybového nadání nechybí smysl pro humor, když předvedly surrealistickou choreografii jménem Příprava rybí polévky.

V okované truhle leží, pod nánosem prachu, v podzemí kde najdeš stěží, světla – spíše strachu. Ukryt čeká spasitele, co jej zvedne z hlubin, bestiář, jenž obsahuje, soupis bludů vidin. Co si naši předkové, vybájili za zrůdy, nebo že by takové, měly noční můry?
V hávu tmy je všechno jiné, na světle to bledne, třeba dítě, co je ve dne líné, končí za trest v bedně. Když pak vyjde znovu ven, je z něj bestie, co má v mysli náhle jen, jak vám krev pije. Na upíry věří lidé, světe div se stále, století je pravda jiné, však rozum chybí dále.

Akhâsthor se mračí. Kvůli gondorskému narušení příměří? Nebo je v jeho náladě i cosi osobního?
,,Pane,“ osloví ho majordomus, ,,přijmi, prosím, jménem arnenského dvora omluvu. Ze stájí se ztratila tvá klisna. Poskytneme ti, samozřejmě, jiného koně náhradou – a pokud se neurazíš, byl jsem pověřen, abych ti předal odškodné.“
Akhâsthor vysype pár mincí - na rubu prsten, na líci oko. ,,Mordorské peníze!“
,,Sám jsi přeci Mordořan.“
,,Ale ty ne! Sebrali jste je pobitým morgulským civilistům? Nevezmu si -“
,,Jsou ode mne!“ zasáhnu. ,,Není na nich jiná krev než moje.“
,,Ty?“ otočí se. ,,Proč… - Co dělá Jugháš?“
,,Nevěří, že vznášení formálních protestů něco zmůže.“

Zasněně stál před vysokou budovou. První kapky blížícího se deště mu stékaly po kabátu, několik procházejících mu věnovalo zvláštní pohled.
Nic z toho neviděl.
Před jeho očima stálo jeviště, jednoduché dřevěné pódium s několika málo rekvizitami. Pod ním, někde tam vepředu, seděl otec a pyšně se usmíval. Doteď si pamatoval jeho výraz, když jej poprvé spatřil hrát v jedné zapadlé hospodě u nich ve městě. O kousek vedle seděla tmavovlasá žena, jeho manželka. Vždy přítomná, vždy pevná.
Slzy se míchaly s deštěm.
Někdo do něj nevybíravě strčil.
Pak už za zády slyšel jenom nadávky spojené s bezduchými výhrůžkami.
A smích.

Původní plán nevyšel. Našli je.
Nezbývá než skupinu opustit a později je vysvobodit.
...
Všechno pozoruje z úkrytu. Starší sestru se podařilo za strašlivou cenu osvobodit, ale Alici si odvádějí. Opět se nepovedlo zachránit všechny.
Musí pro ni. Stiskne otcovo rameno. Netuší, že je to naposledy.
Jeho srdce ho žene dál, je připraven udělat cokoli, aby ji zachránil.
Schová ze za skálu a čeká.
Prvního útočníka odráží pažbou pušky, všechno vychází, dokud se nestřetne s náčelníkem.
Krev mu vytryskne z hrdla a jeho tělo padá dolů z útesu.
Alice se srdcem rozervaným na kusy skáče za ním.
Dole leží dvě těla.

,,Tak, děti, pozdravujte maminku, já jí pak večer zavolám."
Babička se obrátila k zrcadlu, upravila si pečlivě bílé vlasy v drdolu a uvázala si kolem krku pestrobarevný šátek.
,,A nechceš na mamku počkat?" Osmiletá Natálka se protáhla kolem třináctiletého bratra Jakuba a upřela na babičku kukadla.
Babička se usmála. ,,Kdepak, já musím běžet. Spěchám do školy. Máme dnes angličtinu, to se těším."
Jakub protočil oči. ,,Jak se můžeš těšit do školy?"
,,Děti, když já byla jako vy..." Zavrtěla hlavou a povzdechla si. ,,Nebyla to jednoduchá doba. A já do školy ani chodit nemohla..."
Znovu se usmála.
,,Ano. Těším se. Moc."