Kamenný kruh

Ze tmy před ním se vynořil menhir. Někde musel špatně odbočit a došel ke kamennému kruhu v lese. Bylo to zlé místo, lidé se mu vyhýbali i za dne. Vydal se po stezce zpátky, ale po pár krocích se před ním opět otevřela mýtina. S povzdechem vstoupil do kruhu a schoulil se u paty kamene.
Přemítal, jak dlouho to může být do úsvitu, když vtom zpoza mraků vyšel měsíc. Temné siluety kamenů se proti nebi tyčily jako řada zubů. Uslyšel pleskot křídel a na vrchol kamene přistál stín, jako útržek temnoty ve stříbrném světle měsíce. Z černých drápů kapala krev.