Nemohl zůstat v prázdném bytě sám, s kolotavým přemíláním proč, poprvé ve svém životě.
Venku ohňostroj marnosti. Bouchací kuličky, petardy, dělobuchy, hluk, vrávorání, střepy.
Městské smetiště, povinně veselí opilci.
Alkoholové výpary roztávaly vločky ještě ve vzduchu, na zemi marast a břečka.
Prodíral se karnevalem šklebů, pryč, ven, do bezlidna a ticha.
Podzemní kotle hřály, na sníh narazil až v polích.
Bílý, křupal pod podrážkami, na vlasy a ramena snášel se nový.
Najednou stanul a rozhlížel se. Slova opotřebovaná, sekndhendová, každé vyslovení by uráželo to, co viděl.
„Děkuju,“ zašeptal v páře.
Pod nohama drcené loni, na hlavě tající letos, napadlo ho.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No, to je to slovo, co říkám
Rya
No, to je to slovo, co říkám vždycky venku... pěkná náladovka. (Nesmíchávají se vám fandomy? ;))
To mne nadchlo. Moc krásně
Aplír
To mne nadchlo. Moc krásně napsané. Šup s ním do oblíbených.
to je strašně dojemný
Aries
to je strašně dojemný
To je nádhernš popsaná chvíle
strigga
To je nádhernš popsaná chvíle, který ten kontrast špíny a čistoty dodává něco ohromně působivýho. A ten konec, neuraz se, Viktorko, ale já musím: <3
To je moc pěkné!
Arenga
To je moc pěkné!
Wau. Padá do oblíbených.
kytka
Wau. Padá do oblíbených.
Moc se mi líbí poslední věta.
Tohle
tif.eret
je moc pěkné :-)
Děkuji všem za krásné a
Viktorka
Děkuji všem za krásné a povzbuzující komentáře!
To je nádherný!
Zuzka
To je nádherný!
ta poslední věta ta píše!
gleti
ta poslední věta ta píše!
Pocity známé probouzí v mé psýše,
pocity naděje a zmaru,
jimiž má bytost dýše.
(chvíli jsem uvažovala, zda to nesmazat, ale pak jsem si vzpomněla, že slaboduchým je mnohé odpuštěno)