Šli spolu mrazivou zimní nocí, bok po boku, spolu a každý sám.
David se najednou zachvěl zimou, Roman na něj pohlédl, v tichosti si sundaval šálu, aby mu ji mohl podat.
"Tobě není zima?" Udiveně se zeptal David.
"Jsem zvyklý," skromně pokrčil Roman rameny. V těchto dnech se jen těžko bránil vzpomínkám na ruské mrazy a sníh.
"Kdy jsi vlastně utekl z Ruska?"
"Před rokem." Davidova otázka ho zaskočila, útěk z domova stále bolel.
Pak Roman ucítil teplo Davidovy dlaně ve své a konejšivý stisk.
Usmál se, byl vděčný za Davidovo mlčení. David ho chápal a on zase chápal jeho.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit