Kdopak to mluví

Chlapec si v sednici maluje. Kreslí chaloupku a vedle prasečí chlívek.
"Už zase čárá," nahlíží mu přes rameno bratr.
"Chci být malířem!" odsekne vzpurně.
"Prosím tebe, jen ať ti to nezůstane, hochu!" spráskne rukama babička. "Malování tě neuživí!"
"A kdo za tebe bude platit studia?" táže se hřmotně otec. "Tady kocour, ne?"
"Mňáááááá!"
"Marš dolů a chytat myši budeš, drzoune," vzteká se starý a zdá se mu, jako kdyby se mu ten černý kocourek vysmíval, než poslušně zmizí za dveřmi.
Nastane ticho.
Otec se vrátí k spravování bot.
"Tos uhodl," ozve se ze dvora tichoučký hlásek, ale nikdo už neposlouchá.