Stál jsem na střeše a sledoval, jak mluví s rozkošnou blondýnkou.
Vždycky měl pro tento typ ženy slabost.
Stejně tak jako dřív pro nevinné dívky, které mohl ničit svojí temnotou.
Miloval lov. Systematické a nenucené ničení čisté duše, kterou sám ztratil. I když jsem pochyboval, že někdy nějakou měl.
Ale zároveň nenáviděl jejich lidskost. Pohrdal jimi, byly pro něj jen hračkou pro ukrácení dlouhé chvíle a dobrým jídlem, které si skutečně uměl vybrat.
Znal jsem ho… vím, co se v něm skrývá. Co se kroutí na dně jeho navrácené duše.
Nenávidí sám sebe.
Vím to.
Znám ho.
Byl mi bratrem.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit