Psáno na téma Makovice.
Vybírám jedno z časnějších, sice povšimnuté, nezapadlé, mírně nekanonické, ale tak nějak osobně důležité.
Když se vrátil, usmála se. Lehounce, křehce. Zvedla k němu ruku, slabou jako list papíru.
Pohladil ji po rameni, chtěl jí předat jistotu. Zavadil o vystouplou kost.
Měsíce na vzdálených plantážích ho nenechaly zapomenout, ale setřely akutní bolest bezmoci, která ho v tento večer návratu zaplavila.
Vztekal se. Všechny v domě by chtěl zpráskat, rozbít hloupé kulisy, roztrhnout oponu vědomí.
Seděl v pracovně, dlaně na obrovské mapě. Nejraději by prodal celou Antiguu, koupil všechna opiová pole v Persii a zničil je ohněm a solí jako prokleté Kartágo.
Nezmohl by nic.
Lékárenská lahvička na stolku v salonu se mu chřestivě vysmívala.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Líbí. Bezmoc tváří v tvář
Faob
Líbí. Bezmoc tváří v tvář nemoci vykreslena působivě.
Silné drabble o nepěkném
gleti
Silné drabble o nepěkném tématu, už poprvé z něho zabolelo na duši a teď opět. Vzbuzuje chuť sira Thomase podrobit dlouhému a mučivému umírání.
Tak to jsem zrovna minula,
HCHO
Tak to jsem zrovna minula, moc pěkný.
Tolik citů a pocitů na tak krátkým prostoru - obdivuju.
Sice ne podle originálu
Esclarte
Sice ne podle originálu (naštěstí, to by byla opravdu tragédie), ale rozhodně velmi působivě podané a samo o sobě dost zajímavé, jak to ty události staví do jiného světla. Navíc jsem byla dost vděčná za takhle laděný kousek, když se tu letos objevilo víc věcí na téma drogy a poněkud v jiném duchu.