Zase spolu uháněli po dálnici a svět vypadal jako rozmazaná šmouha. Patřili k sobě. Stroj a člověk. Nerozluční společníci. Dovnitř proudil horký letní vzduch a oba přestali vnímat čas. Nevšímali si zapadajícího slunce.
"KITTe? Kde jsi?" ozval se mužský hlas z palubní desky.
"Na dálnici, Majku," odpověděl počítač svým kovovým hlasem.
"Že ty jsi zase s Danielem? Okamžitě oba domů," zahřímal muž.
Vůz na dálnici prudce otočil a začal uhánět zpět.
"Vážně už musíme domů?" zeptal se desetiletý chlapec za volantem.
"Ano Dane, víš že táta není rád, když spolu jezdíme sami."
"Mám tě rád, KITTe."
"I já tebe, Danieli."
Ne, 2010-04-25 00:43 — Lejdynka
Ježíš, to je krásné. V životě
Ježíš, to je krásné.
V životě bych neřekla, že by se takovýhle fandom dal napsat - takhle lidsky a citelně. S takovýmhle koncem.
Prostě koukám.
-plusbod za Daniela-
So, 2010-04-24 20:25 — Profesor
Moc hezké. Malý se aspoň
Moc hezké. Malý se aspoň začíná učit s autem, aniž by měl něco rozbít.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit