Hospodská móda

Víte, jak mi zhořkne pití na jazyku? To se dostaví další žíznící návštěvníci, obsadí i místa na barových židlích před mým stolem a přímo v mém zorném úhlu se tak objeví tamto. Zlo, naprosté zlo. I když se bráním, mé oči se k tomu místo samy stáčejí znovu a znovu a já jsem nedobrovolně fascinována tou přetékající bílou masou a množstvím odhalenosti.
Aspoň, že nemá tanga, když už nemá soudnost a ponětí o své velikosti, utěšuju se v duchu znechuceně.
Náladu mi zvedne až podnapilý mladík, který dotyčné slečně do hluboké rýhy mezi půlkami vhodí pěkorunu a zvesela zavelí: „Zpívej!“
A/N: Věnováno Uhlovi, za to, že mi připomíná věci, které bych raději zapomněla...