Kolikrát zvonit

Vytáhla se na špičky, ale pořád se zdály nedosažitelně vysoko. K čemu to čtení je, když člověk na písmenka ani nevidí? Štěstí, že to měla naučené, třetí sloupec, třetí stiskátko shora. Nikdy nevěděla jak dlouho je správně, dvakrát? A čekat? Nebo znovu? Co, když se budou zlobit? V mluvítku to zapraskalo zvukem neindiánského dupání po suchých větvičkách.
Ano?
Dobrý den, je Davídek doma?
Chceš s ním mluvit?
Jestli by nešel na hřiště...
Štěstí, že už měl uklizeno. Křídy máš? Se ví.
Nikdy nebylo jasné kolikrát zvonit. Štěstí, že si pořád pamatovala bručící medvědy a kouzelný čtverec trojek.
"Je David doma?"