Jedna nula pro zrzku

"Kláro, to je můj notebook?" Mladý se podíval dceři svého přítele přes rameno.
"Nejsi moc všímavej, vážně chceš bejt detektiv?" Klára se ušklíbla, ani se neohlédla.
"Proč jseš sakra na mým notebooku?" Zeptal se důrazněji a snažil se působit autoritativně (ne vystrašeně z o deset let mladší holky).
"Dělám si prezentaci do školy. Můj notebook mi shořel, stejně jako dům, pamatuješ?"
"Nemohla ses třeba zeptat?"
"Kdybych se zeptala, půjčil bys mi ho?"
"No asi jo--"
"Tak vidíš. Mimochodem, je hezký že si s tátou takhle e-mailujete. Doufám, že v práci se odhlašuješ."
Jirka ve vteřině zrudl. Přišel čas na zaheslování.