Dáma a Král

Teď už snad všechno v pořádku, říkal si Prokop v den, kdy uplynulo patnáct let od promlčení loupeže. Už můžu být optimista a vrátit se.
Jenže to by nikdo nesměl zabít jeho bývalou přítelkyni.
Když se podezření z vraždy vyvrátilo, Prokop se uklidnil. Měl novou dceru, dům a tchána za zadkem.
Dostal místo v právní poradně. Žil si relativně normálně.
Alespoň dokud ho nenašli vedle oběti vraždy s ránou na hlavě a amnézií. Řešit tenhle případ mu byl čert dlužen.
Teprve, když mu vybuchl dům a málem umřel, uvědomil si, že nic moc horšího se nestane.
Budoucnost konečně viděl růžově.

Klára rozrazila dveře Prokopovy kanceláře a vběhla dovnitř.
"Ahoj Kláro," klidně ji pozdravil Prokop. "Chvíli počkej, musím ještě projít materiály od Jirky.
"Jirka? Ten koncipient, viď? Vypadá trochu zpomaleně, než si všimnul, že na něj mluvím, celkem to trvalo.
Na druhou stranu, nevypadá špatně, je celkem roztomilej, rozhodně by se s ním dalo pracovat, viděla jsem ho zezadu a--"
Prokop zničehonic zrudnul.
"Máme podobnej vkus," zamumlal. "Kláro, nechtěl jsem to vytahovat, ale asi ti to řeknu. S Jirkou spolu nějakej čas se scházíme. No začali jsme spolu chodit."
"Aha," zvládla ze sebe vyrazit Klára, tváře měla červenější než své vlasy.

Prokop vzal Jirkovu hlavu do dlaní a dlouze ho políbil na rty. "Jseš dokonalej," zašeptal a dál už ticho pokoje přerušovalo oddechování.
O pár vteřin později se přidaly rány do stěny z druhé strany.
"Chci spát," houkla Klára odvedle. Bylo po náladě. Jirka zrudnul, před Klárou se styděl, a Prokopovi nezbylo, než ho obejmout a jít spát.
"Příště se ztište," kázala jim ráno Klára, Jirka byl rudý až za ušima.
"Možná se milujete,ale já vážně nechci poslouchat sex svýho otce."
Když jí Prokop věnoval přísný pohled, pokrčila rameny.
"No co, už nejsem dítě. A vy jste na tohle starý."

"Kláro, to je můj notebook?" Mladý se podíval dceři svého přítele přes rameno.
"Nejsi moc všímavej, vážně chceš bejt detektiv?" Klára se ušklíbla, ani se neohlédla.
"Proč jseš sakra na mým notebooku?" Zeptal se důrazněji a snažil se působit autoritativně (ne vystrašeně z o deset let mladší holky).
"Dělám si prezentaci do školy. Můj notebook mi shořel, stejně jako dům, pamatuješ?"
"Nemohla ses třeba zeptat?"
"Kdybych se zeptala, půjčil bys mi ho?"
"No asi jo--"
"Tak vidíš. Mimochodem, je hezký že si s tátou takhle e-mailujete. Doufám, že v práci se odhlašuješ."
Jirka ve vteřině zrudl. Přišel čas na zaheslování.