Na hradě lorda z Tryermaine

Na chvíli trochu pozastavíme děj... Odehrává se po Bardově písni, kterou jsem musela vložit až dnes do bonusu.
Bard Bracy už určitě tvrdě spal. Jen jeho učedník měl ještě práci.
Harfička. Jak libě zní její zvuk. Jak se jen lesknou její stříbrné struny. Jaké umění bylo ji vyřezat. Harfička. Vůbec není tak lehká, jak by se mohlo zdát. Ladit ji je nekonečná práce, když s ní neustále cestují. A když mistr nestrpí jiný než nejčistší zvuk. Leštit sedmnáct strun, třeba jen zdánlivě ohmataných, mu ničilo prsty. Jaké výhody mu přináší být nejlepším učedníkem, když ostatní si doma užívají klidu?
Dveře do komnaty se pomalu otevřely. Mistr Bracy vzal harfičku a odložil ji stranou. Učedníka náhle přešla veškerá nevrlost.