Zítra je taky den

Připadala si tak dospěle, když jí dovolili zůstat po večírku i na ples, ale teď se to zdálo tak hloupé. Chápala, že i její první svatba byla jen rozmar. Nikdy neoplakávala zesnulého manžela. Brečela z dětinského vzteku nad ošklivými černými šaty. Byla tak šťastná, když přežila válku. Zachránila svůj domov, zatímco viděla ostatní živořit a tápat v novém světě. Byla na sebe hrdá, že dokáže sama vydělat peníze, i když se to pro dámu nehodí. Pohrdala těmi, kteří si raději hýčkali čest. Ale teď, když ji všichni opustili, odešli a zemřeli... Pochopila, že byla pořád vyděšeným dítětem ztraceným v mlze.