O košťatech s ozdobnými střapci, část třetí: Poslední vzdor

Toto drabble není nic světoborného, ale i tak jsem měla potřebu nějakým způsobem zakončit sérii O košťatech s ozdobnými střapci.
Začalo to v Mýtu o jablku, kde jsme se s košťato-koberci setkali v náruči pana Weasleyho. Následoval příběh o zrození košťat a jejich první kroky ke svobodě. A teď - konečně - přichází povídání časově umístěné těsně před chvíli, kdy se košťat chopil Artur Weasley. Doufám, že se vám alespoň některý z těchto drabblů líbil :).
Ponížili je. Vrhli se na ně jako smečka zuřivých vlků (i když vlci by se netvářili tak zmateně), připoutali je k nábytku a nakonec svázali. Vypadalo to jako konec. Ne zase tak tragický, protože bojovaly se ctí, ale přesto konec. Narazily do svého ledovce. Budou pravděpodobně brutálně rozsekány. Ale i tak to bylo moc hezké.
Z úvah je vyrušil nadávající muž. Nadechl se a zvedl hůlku. Taková drzost!
„CHŇÁ!“ vydraly ze sebe naposledy bojovný výkřik a zakously se do toho opovážlivce. Zařval a utekl z místnosti.
Takové eso od tří košťat alias koberců v přestrojení alias drsných mstitelek skutečně nečekal.