Bodlák v klopě

Když v pevnosti někdo umřel, na jeho pohřeb se vždy sešli všichni. Rozdíly ve společenských vrstvách v tu chvíli neznamenali vůbec nic. V ten daný moment byli všichni na stejné úrovni. Šár s jeho rodinou nebyli výjimkou. Byli obyčejní smrtelníci, kterým příroda připomněla, že mají na tomto světě předem určený čas a smrt si je vždy najde.
Klopy pozůstalých zdobily trsy bodláčí. Na připomenutí, že to oni jsou těmi, kteří se musí prodírat trnitou cestou života, který tak jako tak jednoho dne skončí. A tehdy konečně naleznou věčného klidu a pokud existuje posmrtný život, bude plný smíchu, radosti a veselí.