Jedna je pro žalost, dvě zase pro radost

Užívala si sluneční paprsky, vůni hlíny a chmýří bodláčí unášené větrem.
"Chybí vám?"
Lady Arabela zavrtěla hlavou, ale odpověděla jinak: "Ano, chybí mi oba."
"Proč musí být vždycky dva? Aby jeden měl pravdu a druhý se mohl mýlit? Protože světlo jde poznat jen vedle stínu?"
"Ne, protože jsou dvě cesty. Cesta odříkání, dlouhého studia a trpělivých příprav a cesta odvážné rozhodnosti, riskování a štěstí. Jeden člověk nemůže projít oběma. Někdy je mi líto, jak málo lidí pochopí, že byli opravdu přátelé."
"Ještě nedávno jsem je tak nenáviděla..."
"Anglické mágy?"
"Ty taky," přikývla lady Poleová a oprášila bílá vlákna z šatů.