Probuzený

Když jsem byl chlapcem, neokusil jsem jiného než luxusu, žil jsem nanejvýš zhýčkaně a cestu před mými kroky vždy mi umetali sloužící, abych ponejvíce měkce mohl choditi.
Když jsem se stal mužem na prahu zralosti, žil kráčel jsem po cestách sladkých opojení, neb neznám nic, co by poutalo mysl muže více než chuť a vůně ženy.
V tom nejlepším domě jsem také mohl poznat, že to, co vstupuje do života lidského smysly, je nanejvýše pomíjivé. Proto již léta kráčím po pěšině vědění a mlčím. Mlčím, protože má slova nejsou významnější než ticho. Až zbavím své tělo žádostivosti, stanu se Probuzeným.