Vzhůru do budoucnosti

"Miláčku?"
Magráta, aniž vzhlédla od bylinek, odpověděla naučeným tónem upřímného zájmu.
"Ano, drahý?"
Verence se chvíli odhodlával s nehlasně se pohybujícími rty.
"Rád bych s tebou prodiskutoval jistý... ehm... incest-mi-ční záměr."
Chvíli bylo ticho, vyplněné téměř slyšitelným shonem mezi Magrátinýma ušima a mozkem, kde došlo k akutnímu selhání naučených reakcí. A pak, opět na samém okraji slyšitelného, cvaknutí.
"CO PROSÍM?"
Další neslyšný pohyb rtů, tentokrát mnohem rychlejší. Vypadal, že brzy propadne panice.
"To je teď velmi moderní dole na pláních, víš? Jako že zaplatíš hodně peněz, abys jich tím ještě víc vydělala. A mě napadlo připojit Lancre k železniční síti."