Stovky, tisíce, možná milióny věží.
Některé stály dosud hrdě vztyčené,
jiné dávno přemohl čas.
Čas a války, které se světovládným Coruscantem přehnaly.
Impozantní ruiny halil nalzlátlý opar.
Objímal opuštěné trosky, na nichž hodovala nenasytná ústa věčnosti.
Kdysi se městem proháněly rychlé spídry i těžkopádné náklaďaky.
Nyní do vzdušných ulic vstoupilo usebrané ticho.
Stíny rozpadlých věží se prodlužovaly.
Nadcházel soumrak.
Kdysi ty věže bývaly pojmem.
Kde byly ruce, které je postavily?
Kde byli ti, kdo psali jejich historii?
Stateční Jediové a proradní Sithové.
Bojovníci i běžní občané.
Zůstaly jen stíny v podvečerním šeru.
Nekonečný šepot nesmrtelných duší.
A dávno zapomenuté příběhy.
Po, 2011-04-18 13:37 — Profesor
Krásně poetické.
Krásně poetické.
Pá, 2011-04-15 19:49 — Peggy
Nádherně poetické!
Nádherně poetické!
Pá, 2011-04-15 17:06 — Esclarte
To je fantastické...
To je fantastické... tak působivé, melancholické, tklivé, krásně znějící... nemám slov.
Pá, 2011-04-15 14:12 — Erendis
Na opuštěných rozpadlých
Na opuštěných rozpadlých městech je cosi krásného. Smutného.
A představit si tak celou planetu...
Pá, 2011-04-15 13:59 — ioannina
To je nádherně poetický. Na
To je nádherně poetický.
Na opuštěným městě je vždycky něco... zvláštního. Vážně v něm něco zůstává...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit