„Hlavu vzhůru, Mrakoplaši!“
Jmenovaný zaskřípěl zubama. Dvoukvítkův nekonečně optimistický tón mu šel na nervy i ve chvílích, kdy nebyli ve smrtelném nebezpečí. Tím spíš ho nemohl vystát teď.
„Určitě všechno dobře dopadne. Už jsme spolu přece vyvázli z tolika nebezpečných situací...“
Jo, do většiny z nich jsi nás dostal ty, pomyslel si nedostudovaný mág nakvašeně.
„Vzpomínáš si třeba, jak jsme se tehdy-“
Mrakoplaš se snažil nevnímat. Na některé zážitky by si nejraději nevzpomínal.
„A z tohohle se určitě taky dostaneme. Naděje umírá poslední.“
„Jo, tos mě opravdu potěšil. Problém je, že když naděje umírá poslední, my musíme umřít ještě předtím.“
St, 2011-04-20 10:37 — angie77
Hehe...
Výborné! Jako bych je oba slyšela :-)
St, 2011-04-20 00:02 — Birute
Hurá!
Senzační a skvěle vystižený Mrakoplaš.
A Dvoukvítek pochopitelně taky, abych na něj nezapomněla.
Út, 2011-04-19 23:45 — Aries
checheche, to je fakt bezva.
checheche, to je fakt bezva. Jako bych ho slyšela
Út, 2011-04-19 23:43 — Salome
Báječné!
Báječné!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit