Sedmikrásky na mýtině

Fandom: originální
Poznámka: hokuspokus
Na tomhle místě v lese ještě nikdy nebyla. Stromy tu rostly hustě, pod nimi panovalo šero. Pak došla na velký palouk. V nízké zelené trávě rostlo plno sedmikrásek. Byly velké, s dlouhými stonky, všechny s červeným okrajem. Několik jich utrhla.
Náhle pocítila nevysvětlitelnou úzkost. Mýtina se sedmikráskami se nezměnila, v trávě se nepohnulo ani stéblo, ale ji zachvátila hrůza. Celá se roztřásla, nebyla schopná se pohnout. Chtěla pryč, co nejdál odtud.
Konečně překonala ochromení a rozběhla se. Utíkala skoro až na kraj lesa. Tam se zastavila, udýchaná a najednou zase klidná. Nechápala, co ji tak vyděsilo.
Doma ji máma napomenula: "Neměla bys ses pořád tahle potulovat sama. Před třiceti lety tu v lese jedna holka zmizela. Nikdy ji nenašli."
Byla unavená a šla brzy spát.
Ve snu se opět ocitla na mýtině. Svítil měsíc, sedmikrásky bíle zářily.
Tu se přímo před ní vztyčila bílá postava. Tmavé vlasy jí zakrývaly obličej. Natáhla smrtelně bledou ruku, ukázala na ni v obviňujícím, hrozivém gestu...
Probudila se strnulá děsem. Měsíční světlo dopadalo na sedmikrásky ve vázičce na skříňce. Na okvětních lístečcích jako by se třpytila krev.
Ležela celá ztuhlá a neodvažovala se pohnout ani znovu usnout. Až ráno vstala a sedmikrásky zahodila co nejdál.