U Soumarského mostu

fandom: Rytíř na kajaku, Otto Janka
Pozn.: víc děsu už jsem z toho nevymáčkla, ale kdo to četl, ten se doufám aspoň trochu otřese
Vichr byl patetický. Rytíř potápějící se do rašeliniště s bublavými zvuky a teskným pohledem upřeným na sedmikrásku. Teskný! Používá to slovo někdo?
Po skutečném seznámení s rašeliništěm Zachařovi nebylo dobře. Převaloval se na lůžku v mrákotných snech.
K ránu radši vstal a šel k řece. Bylo mu horko, skočil do proudu a udělat pár temp. Když se vracel, stála na břehu Alena.
Zastavil se kus od břehu a šlapal vodu. "Co tu děláš? Je ještě skoro noc."
Vypadala smutně a přísně zároveň. Teď by ji těžko rozesmály nesmysly o volavkách a ledních medvědech.
"Ty si nedáš pokoj. Nezastavíš se, dokud ho nechytíš."
"Musím."
"Musíš? Kdo ti to přikázal?" ušklíbla se trpce.
Mlčel. Nohy mu ztěžkly.
"Slumba, Slumba... nic jiného neříkáš. Už to nechci slyšet. Chci zapomenout."
"A co Jiří?"
"Zapomenout, Zachaři. Ale to bys nepochopil." Hodila kytičku sedmikrásek do proudu a odcházela.
Voda byla divná, nohy v ní vázly. Nebyla to voda... byla to rašelinná kaše, a on v ní vězel po ramena.
"Slumba..." slyšel ještě povzdech, pak zahlédl stín a záblesk ostří. Tichý výkřik a tupý pád.
"Aleno! Aleno..." chtěl křičet, ale hlas mu uvázl v hrdle.
Propadal se hloub a hloub.
Sedmikrásky na břehu byly zkropené krví.
Teskné...