Zabořil hlavu do měkké lví srsti. Ten lev byl kupodivu krotký jako beránek. Jenže pak přiběhl jiný a zakousl se mu hluboko do krku. Vykřikl hrůzou.
Potom uslyšel Ronovo volání.
S trhnutím se probudil. Nad ním stála profesorka Trelawneyová a podezřívavě si ho měřila.
„Promiňte, asi jsem usnul,“ omlouval se.
„A zdálo se ti něco?“ zeptala se dychtivě. „Právě jsem vysvětlovala, že i sny mohou předpovídat budoucnost.“
Neochotně jí sen vylíčil.
„Chlapče nešťastný!“ zvolala. Oči se jí soucitně leskly. „Čeká tě tragický osud. Možná smrt.“
Že bych to už někdy slyšel? pomyslel si Harry a nemohl se ubránit ironickému úšklebku.
Ne, 2011-04-24 19:07 — Profesor
Tak nevím, koho tu mám
Tak nevím, koho tu mám litovat...;-)
Pěkné.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit